Moráň - zaniklá ves při Vltavě

o Moráni knihy něco navíc zmizelá socha kontakt
Pátrání po zmizelé soše Černého sv. Jana

Stejně jako kolem jiných zaniklých lokalit a míst, tak i kolem Moráně se dodnes vynořují některé nejasnosti či tajemství. Z velké části je to jistě i dílo doby, kdy se o Moráň nikdo moc nezajímal a její historie byla pro mnohé ukončena napuštěním Slapského jezera. Samotný konec osady nebyl náhlý. V důsledku válečných let a dvou přírodních pohrom, které Moráň postihly v posledním desetiletí její existence, probíhalo vysidlování osady již od roku 1942. Ani tento fakt však některé skutečnosti dostatečně neobjasňuje. Zeptat se již není koho a pokud nějací pamětníci žijí, tak v době zániku osady byli malými dětmi. Při přípravě knihy o Moráni se nicméně podařilo mnohé zjistit a dohledat. I přes veškerou snahu však zůstává mnoho dalších nejasností. Nejzajímavější „záhadou“ zřejmě i nadále zůstane osud barokní sochy tzv. Černého svatého Jana (Nepomuckého), která stávala právě na Moráni a která je dnes ztracena.

Lidé dnes tuto sochu často zaměňují za sochu sv. Jana, která stávala na počátku Svatojánských proudů a kterou je možno dodnes spatřit u silnice pod dnešní Slapskou přehradou. Sv. Jan byl považován za patrona všech plavců, a proto bylo možno v kraji kolem Vltavy i přímo u řeky najít podobných soch hned několik (Svatojánské proudy, Moráň, Sejce, Kovárna…). Některé z nich stojí na svých místech dodnes, jiné byly přemístěny do dalších lokalit. Kde však skončila socha sv. Jana z Moráně, není doposud zcela jasné.

Moráňská socha sv. Jana stála na levém břehu Vltavy, na plácku nedaleko hostince č. p. 71 a mlýna č. p. 70. Právě v těchto místech se vléval do řeky potok Mereda; na Vltavě zde byla menší peřej a proud řeky se v těchto místech zrychloval. I proto byla možná Moráň někdy v širším smyslu považována za počátek Svatojánských proudů. Pro vltavské plavce oním začátkem peřejí však skutečně byla…

Za jakých okolností byla socha na Moráni postavena není zcela jasné. Podle jedné z pověstí prý na toto místo v dávných dobách připlavala po vodě (možno také chápat na vltavském šífu, což je dost dobře i možné a pravděpodobné…). Podle dostupné literatury (Kopáček, L.: Paměti obce Čími, Moráně a Malčan, obec Čím 1905) se na zadní straně sochy, na klerice světce, nacházel letopočet 1784. Socha stála na poměrně vysoké podezdívce, na níž byl vystaven podstavec ve tvaru vázy, a teprve na něm stála samotná postava sv. Jana Nepomuckého. Celý pomník byl prý od základny vysoký 6,1 m. Na přední straně podstavce visela plechová lucernička a byl zde umístěn latinský nápis tohoto znění „HONORI ET VENERATIONI DIVI IOANNIS NEPOMVCENI VOTIVE ERECTA“ což lze volně přeložit jako „Postaveno na základě slibu ke cti a úctě Božského Jana Nepomuckého“. V tomto nápise je skryt takzvaný chronogram, který nám prozrazuje, že socha zde byla postavena v roce 1734 (což je ale v rozporu s dříve uváděným letopočtem 1784, který ovšem dnes již nelze ověřit, neb se údajně nacházel na soše samotné, kterou nemáme). Další krátký nápis se nacházel na zadní straně podstavce, byl však již zcela nečitelný. Ve spodní části podstavce bylo uvedeno datum 1890 4. /9. a označení úrovně, kam až dosáhla hladina Vltavy onoho dne. Socha sv. Jana Nepomuckého na Moráni byla též nazývána Černým sv. Janem. Prý to bylo proto, že byla časem již značně zčernalá. Pravděpodobnější je však vysvětlení, že na rozdíl od sochy stojící na počátku Svatojánských proudů byla socha na Moráni barevná. Socha byla zřejmě vyvedena v bílé a černé barvě. Na podstavci je dodnes (a to i 59 letech ve vodě) patrný nátěr v barvě cihlové, bílé a černé. Naposledy byla socha opravena kolem roku 1935 na náklad Rudolfa Stehlíka, majitele statku Malčany.

O osudu sochy z Moráně koluje několik verzí. Podle zápisu v kronice obce Čími (doplněném však až v 90. letech 20. století) byla socha stržena při mohutné ledové dřenici v roce 1947 a od té doby již nebyla nikdy nalezena. Pravdou je, že některá stavení sousedící se sochou sv. Jana byla onoho roku také těžce poškozena dřenicí a například chalupa č. p. 31, která stála naproti sochy přes potok Mereda, byla tehdy zcela srovnána se zemí. Je tedy vcelku uvěřitelné, že ledy dosáhly i na poměrně vysoko stojící sochu, kterou povalily. Již méně uvěřitelný je ale fakt, že by sochu světce v nadživotní velikosti již nikdo nikdy nenašel… Podle jiného svědectví však stála socha na svém místě ještě na začátku 50. let. Podle dalšího svědectví byla prý na konci 50. let viděna u jednoho chataře na Ždáni, který ji prý zachránil předtím, než byla Moráň definitivně zatopena…?!

Zřejmě nejpravděpodobnější a také vcelku logické je verze, že po stržení sochy ledovou dřenicí v březnu 1947 byla poškozená socha přenesena do nedalekého dvora Malčany, kde byla nouzově uskladněna. Podle svědectví jednoho z pamětníků, který na dvoře Malčany bydle jako dítě s rodiči v 60.-70. letech 20. stol., se nějaké torzo sochy s uraženou hlavou ležící na sklepě ve dvoře skutečně povalovalo. V té době byla socha prý již značně poničena a onen pamětník si pamatuje, že jako děti do ní šťourali klacíky a ona se pěkně rozpadala. Při takzvaném „úklidu“ areálu statku, někdy na počátku 80. let, kdy byla zavážena strouha na zahradě a malý rybníček přímo ve dvoře, byly prý zbytky sochy pravděpodobně zahrnuty i s ostatním nepořádkem právě sem. Jestli tomu tak ovšem skutečně bylo, a kde přesně by bylo možno zasypanou sochu najít, není možné dnes zjistit. Každopádně v nedávné době prošel statek Malčany rozsáhlou rekonstrukcí a žádné povalující se zbytky sochy nalezeny nebyly. Je tedy dosti pravděpodobné, že socha již navždy odpočívá zakopána někde v areálu statku…


Barokní podstavec a jeho záchrana

Socha sv. Jana z Moráně je tedy vysoce pravděpodobně již navždy ztracena. Sochy se ovšem většinou neskládají jen ze samotné postavy světce, ale téměř vždy stojí i na nějakém podstavci. Tento fakt jsem při pátrání po soše z Moráně jaksi nevědomky přehlížel.

Až jednoho dne jsem zavítal do fotoarchivu Etnologického ústav AV ČR, kde jsem pátral po nějakém snímku sochy sv. Jana, která stála sice také u Vltavy, ale v osadě Kovárna nedaleko Hřímeždic. Při této příležitosti jsem zjistil, že se zde nachází i nevelké kolekce vcelku unikátních fotografií pořízená v létě 1953 právě na Moráni. Pracovníci archivu mi pro mé další případné bádání velice ochotně zhotovili kopie těchto snímků. Teprve doma, při důkladném prohlížení fotek a při dostatečném zvětšení jsem si všimnul, že na jedné fotografii je zachyceno i místo kde dříve socha stávala. Na snímku socha již nestojí, ale v trávě pod původní podezdívkou byly dobře patrné tři kusy rozvaleného barokního podstavce. Porovnal jsem tedy domnělé bloky někdejšího podstavce s dobovou pohlednicí z Moráně, na které byla socha dobře patrná. Dospěl jsem k závěru, že by se skutečně mohlo jednat o zbytky původního barokního podstavce sochy sv. Jana Nepomuckého. Navíc místo kde bloky ležely, a jak byly kolem původní podezdívky rozmístěny, nasvědčuje faktu, že celý pomník byl skutečně ze svého původního místa shozen.

Již z dřívější doby jsem se znal s potápěčem Davidem Vondráškem (Aquasport) a Jiřím Urbancem (Willyteam). Oba se na Slapech často potápějí a já jsem věděl, že několikrát navštívili i místo kde socha na Moráni dříve stávala. Vždy byla ale řeč jen o podezdívce, na které podstavec původně stál, o podstavci samotném zatím řeč nikdy nebyla. Poslal jsem tady potápěčům onu fotografii z archivu AV a požádal je, aby se příležitostně po podstavci na Moráni podívali. Vycházel jsem z faktu, že když pomník strhla dřenice v roce 1947 a ještě v létě 1953 se tam povaloval v trávě, tak je dosti možné, že se na dně jezera možná nachází dodnes. Sochu samotnou již asi nenajdeme, ale barokní podstavec by byl přeci také skvělý… Pánové souhlasili a při ponoru dne 7. října 2012 skutečně povalený podstavec na Moráni našli. Potápěčská skupina Willyteam měla na Slapech již na kontě zajímavé akce s názvem „Potopení Ferdinandova sloupu“ a „Socha pod vodou“. Technika určená k manipulaci s relativně těžkými břemeny a zkušenosti s jejich umisťováním pod vodu byly tedy k dispozici. Navrhnul jsem, jestli by nebylo možné zbytky podstavce z Moráně vylovit? Když má Willyteam zkušenosti s potápěním soch, proč by nebylo možné také jednu ze dna jezera vyzdvihnout. K mé radosti byla spolupráce celým teamem odsouhlasena. Již tehdy se uvažovalo o následném vystavení podstavce v nedalekém Muzeu historie střední Vltavy v Chotilsku. Přípravy k vyzdvižení mohly tedy začít.

Bloky byly zcela schované pod vrstvou bahna a bylo tedy nutné je doslova vyhrabat. Při ponorech, které následovaly během podzimu, bylo zjištěno, že se na místě nacházejí dokonce tři kusy někdejšího podstavce, zatímco původně se uvažovalo jen o dvou. Pro lepší orientaci mezi potápěči bylo tedy nutné jednotlivé kameny nějak pojmenovat, dostaly jména Základna, Baculka a Nebesa. Během zimy následovalo ještě několik sérií ponorů, při kterých byly všechny tři bloky vyhrabány z bahna a byly na ně navázány popruhy k následnému vyzdvižení. Pískovcové kusy podstavce nebylo možno z hloubky 35 metrů vyzdvihnout najednou, navíc k lokalitě se nedalo nijak přijet autem. Bylo tedy rozhodnuto, že bloky budou postupně přemístěny do menší hloubky a teprve posléze (v průběhu jara) budou definitivně vyloveny z vody a odvezeny. Za pomocí vzduchových vaků byly tedy během zimy 2013 všechny tři kusy přemístěny do hloubky cca 4 metrů, na okraj Čímské zátoky, ke břehu pod statek Malčany, kde čekaly na jaro. Zde mohly být jednotlivé kusy také konečně změřeny, přičemž byly zjištěny následující rozměry: Nebesa – 112x112x51 cm, Baculka – 90x90x87 cm a Základna – 115x115x42 cm.

Datum definitivního vyzdvižení všech tří kusů podstavce bylo následně stanoveno na 12. května 2013. Již v sobotu 11. května 2013 byla však na místo od přehrady dovlečena speciální plošina, kterou Willyteam používal již při potápění sochy i sloupu. Celý den vytrvale pršelo, přesto byly všechny tři bloky postupně vyzvednuty a na plošině převezeny k pláži pod chatovou osadou Hrdlička, kde byly opět spuštěny pod vodu. Teprve v neděli 12. května. 2013 v 10:00 hodin mohla tedy začít poslední fáze celé akce. Počasí se umoudřilo a již od rána bylo nádherné jarní klima. Úderem desáté hodiny na místo dorazil jeřáb s nákladním autem, které zajistila obec Chotilsko. Jednotlivé bloky byly pak definitivně vyloveny z vody a na paletách naloženy na přistavený náklaďák. Vše trvalo asi hodinu. Po naložení byly kusy podstavce odvezeny do Chotilska, kde byly prozatímně uloženy na dvoře muzea. Při této příležitosti byly Základna a Nebesa ještě přetočeny do správné polohy, neb na dně Vltavy ležely vzhůru nohama. Po částečném vysušení pak byly dne 5. července 2013 všechny tři bloky za vydatné pomoci chotilských dobrovolníků sestaveny na sebe a umístěny v expozici muzea Historie střední Vltavy v Chotilsku. Vřele díky všem zúčastněným za spolupráci, nadšení i obětavost, s kterou se do tohoto projektu dobrovolně pustili!

(text: Vojtěch Pavelčík / foto: Vojtěch Pavelčík a Milan Benc / dobové foto: archiv autora a Etnologický ústav AV ČR,v.v.i.)


FOTOGRAFIE - galerie fotografií z vylovení podstavce uskutečněného o víkendu 11. - 12. 5. 2013
REPORT A FOTOGRAFIE - povídání a fotografie o akci přímo na webu potápěčů z Willyteamu
VIDEO - krátký film o celé akci z dílny studia Zajíc
FOTOGRAFIE - galerie fotografií ze sestavování podstavce v muzeu v Chotilsku uskutečněného 5. 7. 2013

Socha v médiích:

iDNES.cz - Potápěči vytáhli ze dna Slapské přehrady zbytky sochy Jana Nepomuckého
DENÍK.cz - Potápěči vyzvedli ze dna Vltavy barokní podstavec
ČT24 - Hledání ztraceného údolí Vltavy usnadní muzeum v Chotilsku


Pokud vlastníte nějaké fotografie, materiály, či osobní vzpomínky vážící se k osudu sochy Černého sv. Jana Nepomuckého z Moráně, kontaktujte prosím autora publikace. Kontakt naleznete zde.

2011 - 2017  ©  Vojtěch Pavelčík