Moráň byla nevelká osada, která se rozkládala převážně na levém břehu Vltavy v říčním kilometru 98-99 (dle současného značení) u obce Čím v okrese Příbram. Osada ležela na rozhraní dnešních okresů Příbram, Benešov a Praha-západ. Centrum osady se nacházelo pod vrchem Slavínem, v místě, kde se vlévá potok Mereda do Vltavy. Úředně byla Morání nazývaná jen řada chalup na levém břehu. Samoty Kocanda a Chapovna, které ležely na pravém břehu, patřily úředně k Jablonné nad Vltavou. Samota Hruškov, taktéž na pravém břehu, patřila k Blaženicím. Samota Povalilka, která se nacházela na levém břehu níže po proudu, patřila k Buši. Celou Moráň tak tvořilo přibližně třináct chalup a několik chatek, postavených zde na konci 30. let 20. století. Díky své poloze přímo u řeky a faktu, že od Moráně řeka nabírala na dravosti, se osada stala již v dávných dobách posledním možným zastavením vltavských plavců před obávanými Svatojánskými proudy. Právě díky této skutečnosti bylo možno hned tři z oněch třinácti chalup nazv at hostinci.

První písemná zmínka o Moráni je datována rokem 1390, kdy se její jméno společně s dalšími vesnicemi a statky objevilo v urbáři benediktinského kláštera sv. Jana Křtitele na Ostrově. Od roku 1517 pak dvůr i s osadou Moráň připadl benediktinskému klášteru sv. Jana pod Skalou. Moráň samotnou tehdy tvořila zřejmě jen plavecká krčma a vedle ní pak na potoce Mereda stojící mlýn. Moráň se roku 1850 stala osadou obce Čím a od 20. let 20. století se společně s celým Povltavím začala postupně stávat populárním výletním místem a letoviskem. Popularita Moráně mezi výletníky rostla i díly romantickému okolí a dostatečnému počtu hostinců. Již tehdy se však začalo mluvit o výstavbě přehrady u Slap a bylo tedy jen otázkou času, kdy bude o výstavbě definitivně rozhodnuto. Nájezdy letních hostí se nezastavily ani během 2. světové války, a to ani přesto, že v roce 1943 bylo území mezi Sázavou, Benešovem, Sedlčany a Vltavou vystěhováno a byl zde zřízen výcvikový prostor SS. Vystěhování se dotklo i chalup ležících na Moráni na pravém břehu Vltavy. Bylo to poprvé, kdy část obyvatel osady musela opustit své domovy. Již v roce 1945 však Moráň postihla velká povodeň spojená s ledovou dřenicí. Několik budov bylo zničeno a s vidinou stavby přehrady již nebyl důvod je jakkoli opravovat. Další podobná katastrofa postihla Moráň na jaře roku 1947. V roce 1949 byla zahájena stavba Slapské přehrady. Na počátku 50. let již pak začal systematický výkup nemovitostí v záplavové oblasti přehrady a stěhování obyvatel do nových domovů. Hladina Vltavy se nad údolím s osadou Moráň definitivně zavřela v roce 1954.